| Autor | Příspěvky |
Lejdynka
39 příspěvků
|
Vloženo 29.12.2007 22:07:53
Tak, já mám mnóga konstruktivní dotaz. Prosím, kde jsi brala informace o
Alexandrovi a Héfaistiónovi, když jsi psala své povídky? Směřováno na Olgu, aby
bylo jasno, ale ono asi jasno je ;)
Já totiž objevila v knihkupectví jeho životopis, tak jsem to popadla, listuju
tím, listuju , hledám zmínky o Faiovi a najednou ha, zmínka. Tak jsem si to
přečetla.. no, autor zřejmě hodně nenáviděl Héfaistióna. Je tam sice psané, že
Alexandr ho považoval za své alter ago, ale tím ty klady asi tak končí. Jednou
tam dokonce rozebírá to podivné pouto, co mezi nimi bylo a píše (cituji skoro):
"Buď byl Héfaistión úplná nula nebo zvláštní druh lokaje, který vždy vše
vykonal."
Sice jsem se tam rozesmála nahlas, ale ono to pak nějak divně mrzí..
Další, když se tam zmiňuje ten zatracený autor o Bucephalovi (v jeho verzi
Bukefalos), tak tam píše toto: "Koneckonců, oba Alexandrovi nejbližší byla
jen hloupá zvířata." Zaprvé, zvíře není hloupé, a to žádné!! Zadruhé.. ale
co se budu namáhat, ty se asi budeš cítit stejně, pokud o tom už nevíš.
Another citace: "Pokud Alexandr Héfaistióna zneužíval(!!), ten se k tomu
jistě nepřiznal" Toho autora bych zabila ještě teď. A nejlépe nějakou
Filipovou staroegyptskou "zbraní"..
Korunuje to prohlášením že Fai zemřel na přespřílišnou konzumaci alkoholu. Takže
prosím pěkně jsem si musela postěžovat, tohle volá až do nebe (a over the
rainbow).
Pak se pokusil šplhnout si tím, že tvrdil, jak nechal Alexandr Faie povýšit
titulem héró (posmrtně), ale mě už si neusmířil, potvora jedna. Kdyby sem
přišel, tak ať se nediví a ráčí si přečíst trochu jiný pohled :)
A otázka pro Olgu zní: Slyšelas někdy o tomhle? A pokud ano, proč je tvůj obraz
tak jiný? Z úcty, z lásky? A tak :)
|
11 příspěvků
|
Vloženo 16.01.2008 13:44:44
Řekla bych, že hlavní je mít matku jako je ta moje - bytostně přesvědčenou o
tom, že Řecko a jeho kultura je to nejlepší, co lidstvo za celou jeho historii
potkalo - a pak už člověk nasává informace už tak nějak sám od sebe :-) Nicméně
abych byla konkrétnější, z faktografických knih o Alexandrovi se mi velmi líbila
jeho biografie Alexandr Veliký, kterou napsala Mary Renaultová, která sice stojí
zcela výhradně na Alexandrově straně, ale umí si své stanovisko natolik zdatně a
logicky obhájit, že případným kritikům úspěšně bere z rukou námitky, že
Alexandra příliš idealizuje. Stejná autorka napsala i románovou trilogii o
Alexandrovi (jednotlivé díly nesou názvy Oheň z nebes, Perský chlapec a Pohřební
hry), která se mi sice zdaleka tolik nelíbila, ale dodávám, že mé výhrady k ní
jsou čistě osobního rázu a že napsaná je velmi dobře (pokud to mohu posoudit).
Z belestristických zachycení Alexandrova života se mi ale bezkonkurenčně nejvíc
líbily Ctnosti války od Stevena Presfielda. Je fakt, že to romantická literatura
zrovna není, jedná se spíš o válečně-psychologický román, navíc psaný v
ich-formě z Alexandrova pohledu (což mu dodává na zajímavosti), ale musím
varovat, že pro většinu žen, které znám, to nebylo stravitelné. Je pravda, že z
osobního a milostného Alexandrova života se tam nedozvíme zrovna mnoho a knížka
se zabývá hlavně bitvami a válčením, ale je velice přesvědčivá, velmi pěkně
napsaná, Alexandrova osobnost je tam poutavě a přesvědčivě zachycená (na rozdíl
od trošičku – jak se mi zdá – zidealizovaného pojetí Renaultové) a hlavně
nechybí nesmírně krásné pojetí Héfaistióna.
To, o čem se zmiňuješ, mě až tak nepřekvapuje – nesmíme zapomínat na to, že
donedávna jsme se nedozvídali nic lichotivého ani o Alexandrovi, i od
renomovaných historiků běžně padaly výrazy jako vrah, despota, opilec,
paranoidní tyran etc. Jde o to, že (podle mě) zkrátka není možné posuzovat lidi,
kteří žili před tisíciletími a podle tehdejších norem, podle etických standardů
dneška. Jistěže Alexandr ani nikdo z jeho okruhu nebyl anděl, to jednak není
možné, jednak by někdo takový v tehdejších poměrech dlouho nepřežil. Rozhodně
však nebyli ani tací, jak se nám snaží podsouvat dnešní pohled na historii.
Domnívám se, že při bližším pohledu bychom zjistili nepřekvapivou pravdu, že
dělali prostě a jednoduše to, co museli, stejně jako kdykoli jiný v kterékoli
době.
Můj pohled na Héfaistióna je přiznávám hodně ovlivněn Renaultovou, ale i prostou
logikou. Alexandr nebyl neschopný hlupák; kdyby ano, těžko by dokázal, co
dokázal. Hlupák se neobklopí lidmi, kteří nejsou důvěryhodní, a nesvěřuje jim
pravomoci. Navíc víme, že Héfaistión řečeno dnešním jazykem zahájil svou kariéru
jako zcela běžný člen králova jízdního vojska (hétairos), což byla sice svým
způsobem prestižní pozice, co se armády týče, ale byla to hodnost po právu
příslušející každému makedonskému šlechtici, nic více, nic méně. Víme, že
nějakou dobu trvalo, než se dostal k vlastnímu velení, že ještě nějaký čas
zabralo, než mu Alexandr začal svěřovat diplomatické úkoly, že až na konci
tažení, kdy se přesvědčil o Héfaistiónových schopnostech na všech frontách, z
něj udělal prakticky druhého nejmocnějšího člověka říše. To obrazu nějakého
postelového mazlíčka s hezkou tvářičkou a hlavou nevygumovanou jen do té míry,
aby svému vládci dokázal patřičně lézt někam (to vážně není myšleno jako
dvojsmysl :-)), příliš neodpovídá.
Můžeme se samozřejmě dohadovat o tom, nakolik byl Héfaistión schopný či méně
schopný v různých oblastech, a můžeme klidně i pochybovat, zda byl natolik
schopným válečníkem jako diplomatem, a pokud o tom bude někdo s to diskutovat
věcně a na úrovni, nemám nic proti, naopak. Pokud však někdo argumentuje podobně
jako ten tebou zmiňovaný autor, řekla bych, že jeho vyjadřování nevypovídá
zdaleka tolik o Héfaistiónovi, jako o něm.
Tohle sepsala Olga, ale to je asi celkem zřejmé :-)
|
Blanka
1 příspěvek
|
Vloženo 22.05.2008 19:28:53
Zamyslela jsem se, což je u mě jev zcela neobvyklý, a dospěla k názoru, že je
jedno, jak Alexandra vnímáme. Jak už bylo poznamenáno výše, není možné posuzovat
lidi, kteří žili tak dávno, ale můžeme se alespoň podívat na dosažitelná fakta a
přiučit se něco o jednom z nejzajímavějších a nejvlivnějších lidí v dějinách.
Úplně správně je také poznámka o tom, že posuzovat někoho ze starověku podle
dnešních měřítek je nesmysl.
Musím přiznat, že jsem člověk, který si vše idealizuje. Po zhlédnutí filmu
Alexander a přečtení tvých povídek, Olgo, to ani jinak nejde. Pokud si k tomu
všemu ještě přidáme knihy Mary Renaultové, mám dojem, že vychází pomalu obraz
světce. Nejsem zas tak naivní, abych se nechala těmito pocity unést, jenže
stejně tak docela nejde se jim ubránit. Souhlasím s Lejdynkou, že přečtení
takové knihy, jakou viděla ona, opravdu zamrzí a zmate myšlenky. (Mimochodem,
nevíte, od koho ta kniha byla?) Pak vždycky vlezu na NL a spravím si náladu
pěknou povídkou. :)
Na druhou stranu bych neodsuzovala opačné názory a doměnky (a vlastně celý
přístup k Alexandrově osobě), protože, jak už jsem řekla, nikdo z nás ho neznal
a znát nebude. Jinak se určitě jevil i různým lidem v jeho době, takže sotva se
do nějakého hodnocení můžeme pouštět my po více než dvou tisích let. Taky se mi
ale nezdá, že by Héfaistión byl jen Alexandrův věrný pejsek, ochotný udělat
cokoli, co mu pán nakáže. Argumentů bych pro to našla víc než dost, ale jsem
líná je sepsat. :)
Už jste si všimli, jak moc se v literatuře odráží názory autora? Například při
četbě knih od Mary Renaultové mě stále napadalo, jak moc má ta ženská Alexandra
ráda. Rozhodně je dobré konfrontovat více zdrojů, protože jeden neřekne vůbec
nic.
A teď ještě jedna poznámka na závěr. Nevidím důvod, proč se trápit s otázkami,
na které nemůžeme nalézt odpověď. Ráda si o tomto tématu něco dalšího přečtu,
obdornou literaturu i cizí názory, které mnohdy bývají ještě zajímavější, ale ať
už vše bylo jakkoli, proč si kazit pochybnostmi nádhorné povídky?
Až tenhle příspěvek dopíšu, určitě mě napadne dalších tisíc věcí, co jsem chtěla
zmínit, ale snad alespoň toto stačí.
Ice
|
| Autor | Příspěvky |
|
